Arsenal London FC - SK Slavia Praha 7:0 (3:0)

(Úterý, 23.10.2007 v 19:45 - 59621 diváků - z toho 3000 slavistů)

Sestava Arsenalu:  Almunia - Sanga, Gallas, Toure, Clichy - Eboué, Fabregas, Hleb, Flamini - Walcott - Adebayor

Sestava Slavie: Vaniak - Krajčík, Suchý, Hubáček, Pudil - Šenkeřík, Tavares, Švec, Ivana - Kalivoda - Vlček

Volíme letecký spoj s EasyJetem. Jen o pár stovek víc než bus, ale o pěkných pár hodin kratší a o mnoho pohodlnější. Stejnou variantu volí také řada dalších
slávistů. Mezi nimi i nám známé tváře, a tak aspoň nebudeme v letadle sami. Na letenku si půjčuju u rodiny, takže mi relativně nic nebrání na zápas letět. Lístek si chci koupit u sektoru, páč beru 3 dny před zápasem, tak počítám, že už nějaký love na kapse mít budu. V sobotu se ale z klubového webu dozvídám, že se lupeny před zápasem u sektoru prodávat nebudou. V pondělí mířím o přestávce v práci na Strahov a sháním. Marně. Ráno s nima pan Zlámal odletěl do Londýna a distribuovat je bude tam. V předprodeji je mi na něj dán kontakt, že mu mám zavolat a šéfnout si to s ním. K mému velkému úžasu sem se jednak dovolal, jednak mi to zvednul a jednak se se mnou bavil a v klídku jsme se domluvili. V jednu odpoledne v den zapasu na hotelu, kde slavisti bydlí na mě bude čekat vytoužený lístek. V den zapasu se s Filipem a Ondrou scházíme u jednoho fastfoodu nedaleko zastávky busu na letiště. Odtud míříme do jedné hospy, kde již vysedává Jirkku s Adautem. Házíme do sebe pivko a vyrážíme na Ruzyň. Po odbavení si dáváme ještě nějaké to na dlouho poslední cígo a pak už míříme za pasovku. Tam ještě bagrujem v KFC. I na nějaké to pivko dojde. Jirkku opět perlí, když se mu nezdá cena útraty. 140,-Kč za kus zlatavého moku. Číšník říká, že je asi zvyklej na jiný relace. A Jirkku, že jo. Třeba 350, 640, 780 atd :D Pak míříme už k tunelu do letadla. Procházíme kontrolou a za námi se zjeví ksicht Standy Grosse. Doufáme, že nejde aspoň na Slávku, když už s ním musíme trávit čas v letadle. Nastupujeme do aeroplánu, kde ani nejsou televize, takže bezpečnostní instruktáž není v podobě filmu, ale divadla. Letušky názorně předvádí vše potřebné, kdybysme
náhodou spadli do vody :D Vylítáme a nebyli bysme to my, kdyby nebyl nějakej konflikt. Jirkku s Adautem vytahujou foťáky a vyfotěj si letušku, kterou z toho málem trefí šlak. Musí jí fotky ukázat a vymazat všechny z letadla. Jirkku si ale nedá pokoj a udělá to znova. Letuška už je nasraná, ale pak odejde a je to ok, a fotíme libový fotečky z vejšky i my. Vrcholem všeho je video z přistáni s detaily přibližujícího se stínu stroje a zvedajících se klapek na křídlech po dosednutí. Vylejzáme z letadla (po schůdkách, tunely asi na Stanstedu nemaj) a už sme někde v hale, když si Fíla vzpomene, že si zapomněl v letadle bundu :D:D:D Naštěstí pro něj ji našla uklízečka a dala mu ji. Na druhej pokus tedy konečně procházíme pasovkou na Stanstedu a po nekonečných 3 hodinách si zapálíme :D Pak už následuje volba dopravního prostředku do centra. U nás vyhrává vlak, a tak se s Filipem a Václavíkem usazujeme do soupravy a vyrážíme směr centrální Londýn. Po slabé hodince pohodové jízdy vystupujeme v centru. Hned mizíme v metru a pěkně nás převez automat na lístky. Bankovky bral, ale vracel mince. Hňup mi vrátil 18 liber v drobnejch. Málem mi to urvalo kapsu. Okamžitě se vydáváme do hotelu National Royal, kde bydlí během svého londýnského představení červenobílá výprava. Máme v plánu dojet na Russel Square, ale netrefujem směr a jedem na druhou stranu. Pak dokonce netrefíme vlak a jedem úplně na jinou linku. Po troše peripetií však dorazíme včas a v recepci si od pana Zlámala kupuju vstupenku na match. Naše další kroky vedou na stanici Fulham Broadway, kde se nachází stadion Chelsea. Potkáváme u něj několik známých tváří i ostatní slavisty. Bereme fanshop útokem. Kupujeme si libový polokošilky z nový kolekce CFC. Následně ukojíme hlad kdesi u stánku a míříme s dalšími slavisty opět na podzemku. Jedem však jinam. Naše kroky míří na stanici Picadilly Circus, kde máme v plánu najít mě doporučený obchod s Umbrem a Lonsdalem. Zprvu obchod nemůžeme najít, ale po odchodu z banky, kde jsem si musel vybrat a vyměnit další cash, mě začne mlátit do očí transparent LONSDALE -70%. Dostavuje se euforie. Vyrážíme na steč shopíku. Ceny jsou luxusní, mikiny Lonsdale do 15 liber, boty Umbro 10, bunda Umbro a mikiny Umbro mezi 6 až 15 librama. Bunda Everlast ze 60 na 16 liber. Polokošile Umbro za 3 libry. Neodolal jsem výše zmíněné bundě Everlast a polokošilce Umbro. Dále mikině Lonsdale a mikině od Umbra. Za 40 liber sme se stylově vymódili a ještě vyvařili lováku jak svině. Normálně by ty věci stály pres 120 liber...okolo 5000 korun...a my je měli za 1600...říkáme si, že i kdyby nic, tak z tohohle máme radost. V krámě potkáváme velké množství Čechů. Njn, sme holt takoví...na slevy slyšíme :D Ještě se najíme v Burger Kingu a vyrážíme směr Emirates. Zrovna ale vrcholí dopravní špička nebo co, a tak se do první soupravy nedostaneme. Ještě máme jak blbci batohy a dvě tašky hadrů :D Do druhý se ale suverénně procpeme. Po cestě nastupuje hodně sešívek a všichni vystupují stanici před zastávkou Arsenal. To nás neznepokojuje a jedem až na tuto stanici. Vylezeme mezi malebnými baráčky a po Emirates ani památky. Nakonec nás další Češi navedou ke staďáku. Byl pěkně zašitej za zástavbou, anglická klasika:) Okukujeme stánky s nápaditými suvenýry a naposledy se občerstvujeme v jakési večerce hned vedle knajpy fans Gunners. Policisté venku vykazuji fanoušky s alkoholem zpět do hospy, páč v den zapasu se ve čtvrti zápasu nesmi pit na veřejnosti. Nabíráme směr sektor hostu a spatřujeme mnoho známých, ale i úplně neznámých, kteří to na sobě dávají velmi okatě najevo, ale k tomu později. Domlouváme se se řidičem fanclubáckýho busu na úschově našich nákupů po dobu střetnutí. Busů je na parkovišti habaděj. Jeden vedle druhého, a to doslova. U vstupní prohlídky jsou lidem batohy očuchány psem. Když do něj nereje čumákem, je vše ok. V sektoru jsou nápisy v češtině, upozornění, nařízeni, rady a příkazy. Alkohol se zde prodávat nesmí. Sektor máme luxusní. Úplně dole, u rohového praporku v růžku jako na Spartě. Po plotu ani památky, ne plastikové, ale lehce polstrované sedačky, mno paráda. Vlajky ale věšet nesmíme, jen někam k nějakému tunelu, co vede z rohu na hřiště. I když máme každej lístky někam jinam, scházíme se a vytváříme kotel hned na kraji vpředu u východu z toho tunelu. Někteří jedinci, co vyjedou na fotbal jednou za rok, argumentují, že sem maj lístek oni, no demence. S jedním kreténem se pohádám a pak na mě jeden týpek ať se na něj vyseru a jdu k němu, že má 2 místa vedle sebe 100% volná. Míříme tedy s Filipem tam. Ještě se týpka, co nás vyhodil z míst ptáme, kde byl, když sme jeli ve 13 do Ostravy a v 19 do Brna. Neodpověděl:D Ještě 15 minut před zápasem není po většině fanoušků Gunners ani památky. Na obrazovce v rohu stadionu běží předzápasové intro, sestřih z posledního utkání v LM na Steaue a doma v lize s Boltonem, rozhovor s Arsenem a pak i pohled do šaten, které jsou fakt luxusní. Kamera přejíždí po dresech jednotlivých hráčů domácích i hostů. které jsou vzorně vyvěšené na ramínku. Dres Standy Vlčka je přiblížen jen na jeho jméno, takže je jmenovka Vlček pres celou obrazovku. Zběsile aplaudujeme. Poté běží hlášení v češtině, abysme se vyvarovali jakýchkoliv rasistických projevů a spojili se proti nim i s fans soupeře. Zápas začal. Chvíli fandíme ve stoje, ale to ze se nesmí, ať si sednem. Každou chvíli si stoupáme, a tak pořadatelé, ze prej 5 z nás vyvedou náhodně a budou pokračovat, dokud se neumravníme. Demence. Hned mám po náladě. Do naší sítě pak padá jeden gól za druhým a brankostroj se zasekne na číslici 7. A mohlo být hůř. 2x se minula naše branka jen o vlásek, Rosa orazil spojnici a Vaniak 2x začaroval proti Adebayorovi s Walcottem. Takže to mohlo bejt minimálně 11. Arsenaláci fandí sice nahlas, ale vždy jen tak 10 vteřin a pak 2 minuty mlčí. Minimálně. Fandíme častěji, ne sice tak nahlas, ale častějc. Takřka celý zápas. I za nepříznivého stavu. Za stavu 1 a 2:0 nás Arsenaláci sedící okolo provokují, za stavu 3 a 4:0 se nám smějí a od stavu 5:0 vejš s náma soucití a třeba i s náma vytleskávají chorály a dokonce skáčí při kdo neskáče fandi Spartě. Po zápase následuje klasická děkovačka a tady je opět vidět, kdo na fotbal chodí a kdo ne. Někteří vůbec nevědí, co se děje a nepobíraj. Chvilku ještě setrváváme v útrobách Emirates a pak vyrážíme k busu pro své nákupy. U fanshopu potkáváme notně posilněného Jirkka s Adautem. Ještě si prohlédneme nějaký pomník a dozvídáme se od nějakýho týpka, že je to pomník šéfa fanoušků Arsenalu, který před 20 lety zemřel při bouračce v Moskvě. Chvilku debatujeme a pak se vydáváme v bandě asi 10 lidí na metro. Před vchodem do metra je z železných zábran vytvořen asi 100m dlouhý koridor ve 3 řadách, kterým se musí chodit do stanice. Had lidí je sakra dlouhej. Jdeme se tedy ještě občerstvit a čekáme, až fronta opadne. Pak v klidu jdeme na podzemku. Dorážíme na Picadilly. Sundance vytahuje mapy a jízdní řády a stává se naším průvodcem. Míříme z Picadeli na Victorii. Docela štreka, ale procházka nočním Londýnem není špatná. Vidíme Downing street, Big ben, to velký rusky kolo, nějaký pomníky a tak. Po nějakém čase dorážíme na Victorii a koukáme, ze bus na letiště jede až někdy ve 2. Je něco po půlnoci. Potkáváme další eskáčka a ty taky mířej na Standsted. Hledáme jiný možnosti dopravy, páč únava je veliká. Tago zavrhujeme, páč letiště se jmenuje London Standsted, ale je to něco jako by bylo letiště Praha XYZ a bylo v Plzni. Jdeme tedy na dalíš zastávku busu, ale taky nic. Napotřetí se ale chytáme a okolo 1 ráno za 10 liber vyrážíme busem na letiště. Ihned všichni zalamujem a budíéme se, až na letišti. Je mi strašně blbě, asi z únavy. Cígo mi nechutná ani za boha, na záchod se mi chce a spal bych. Dokouříme, skáknem si na záchod a na prvním jaks taks vhodným mistě si lehám a okamžitě usínám. Nařizuju si budíka, abych nezaspal a zařezává se. To je něco po 2 hodině ranní. V půl 5 mě kluci buděj, že se jde na odbavení. U vchodu za pasovku si musím sundat boty a frajerka je projede rentgenem. Za pasovkou nacházím libovou lavičku a opět zařezávám. Okolo 6 jdeme k letadlu. Sedám si snad na 10 minut a stejně usínám. Pěkně na čas se dává letadlo do pohybu. Z letu si pamatuju jen jak stroj dosednul v Ruzyni. Po výstupu si koupíme Sport s nehezkým titulkem a čekáme v nekonečné frontě u pasovky. Konečně vycházíme a hned jdem ven na cígo. Počasí nás přivítá horší než v Londýně. Tam bylo krásně polojasno, ale na slunci bylo nádherně. Celou cestu si vyslýcháme narážky na klub našeho srdce. Skoro od každýho kdo si všímá našich šál. Týpci u taxíku, nějaký šmejdi v busech, prdel si ze mě dělá i rodina. Ale co, vždycky jsme s Váma!!!! Okolo 10 odpoledni nasedáme na bus a míříme ke svým domovům. Další výjezd do Londýna tedy za námi a doufejme, že příští už nebude tak hororový, co se výsledku týče.
 

VIDEO ZE ZÁPASU

ke stažení ZDE